28. 7. 2025 Příběh pondělního podvečera

Dnešní zásah u srnčete spadlého do šachty melioračního potrubí v Plzni u Červeného Hrádku měl mnohem větší přesah než jen, že bylo z civilizační pasti vysvobozeno a matce vráceno odrostlé srnče.
 
Vše začalo v pondělí 28. 7. 2025 odpoledne, kdy skupinka dětí z místní osady na hranici polesí Zábělá zaslechla z kanalizační vpusti na dešťovou vodu hlasité pískání. Pod železnou mříží obdélníkové šachy napojené na melioraci pískalo odrostlé srnče, které se sem doplazilo 50 m dlouhým betonovým potrubím o průměru cca 30 cm z nezabezpečené meliorační šachty v poli. Neuvěřitelný výkon zvířete bojujícího o život zhatila těžká železná mříž, která ho otočila a donutila se po kolenou vydat úzkou betonovou trubkou opět zpět.

 

 

Fotografie šachty z místa (včetně srnčete) jsem dostal na mobil od rodičů dětí, které srnče našly. Byl jsem však na cestě vypustit naše čápy k Tachovu, a tak jsem požádal kolegy od městské policie, aby situaci prověřili na místě a pokud možno srnče z šachty vyprostili. Ti na lokalitu dorazili, ale zvíře už bylo hluboko v potrubí, a tak ho ven nedostali.
 
Když jsem na místo zhruba po dvou hodinách dorazil já, děti už věc řešily a do šachty za srnčetem poslaly auto na dálkové ovládání, zajištěné dlouhým provázkem. Snaha dětí dostat zvíře z podzemního labyrintu byla neuvěřitelná a děti opět ukázaly, že jejich nápaditost a nasazení bylo opravdové.

 

 

 

 

Jak na místo přicházeli dospělí, dostala se záchranná akce do neuvěřitelných rozměrů! Každý kdo přišel, pomáhal a všechny nás tam spojovala snaha mládě z roury pod zemí vysvobodit.

 

 

 

 

 

 

 

To se však povedlo až v momentě, kdy se do záchranné akce vložila skupina Doubraveckých  dobrovolných  hasičů, rychlý společný plán a za několik málo minut už hasiči po malých dávkách a pod tlakem poslali do potrubí celkem 8 kubíků vody.  
 
Neuvěřitelné drama, kdy opravdu metr po metru jsme tlakem vody posouvali srnče k zajištěné skruži v poli. Napětí se dalo krájet a čekání u roury ústící do šachty trvalo neskutečně dlouho. V druhé cisterně máme poslední tři kubíky vody. Pošlete tam tedy dva a uvidíme, buď to srnče z roury vytlačí, anebo se utopí, stát se může cokoliv, ale vše už trvá strašně dlouho a zvíře musí být vyčerpané. Klaplo to, dva kubíky místo jednoho zafungovaly a tlak vody donutil zvíře se posunout tak, že mu z roury koukala půlka těla ven. Pošlete tam ještě ten poslední kubík, ať vyleze celé. Jak jsem řekl, tak se stalo a za chvilku bylo zvíře mimo nebezpečí.

 

 

 

 

 

 

Společná fotografie, lehké osušení, provizorní zabezpečení šachty a návrat srnčete k druhému mláděti a samozřejmě k matce. Večer se blížil, druhé mládě se ozývalo z obilí a teď už je to na přírodě, padni, komu padni.

 

 

 

 

 

Obrovské poděkování patří všem, kteří tam byli, hlavně pak Dobrovolným hasičům  Doubravky a dětem, které zvíře našly a podílely se na jeho vysvobození! Po dlouhé době jsem měl dobrý pocit z toho, jak perfektně zafungovala lidská komunita! Děkuji všem, protože bez nich a jejich pomoci  by se to nepovedlo!